Stránky novin plní posledních několik měsíců informace o tom, jak se do Česka rychlostí blesku blíží legalizace konopí. Co je na tom pravdy, co jsou jen zbožná přání konopných aktivistů a kdy budeme moci konečně říct, že válka proti konopí prozatím alespoň u nás skončila?
Hlavní postavou za veškerými reformními snahami v oblasti protikonopných zákonů je národní drogový koordinátor Jindřich Vobořil, světově uznávaný odborník na drogovou problematiku a člen nejsilnější vládnoucí strany ODS. Ten získal pověření od premiéra a na začátku dubna i od celé vládní koalice k tomu, aby připravil návrh zákona, jímž se bude v České republice regulovat konopí.
Přelomová reforma
Návrh na ukončení konopné prohibice je součástí širšího „akčního plánu“ boje proti závislostem do roku 2025, který vypracoval a předložil právě Vobořil a jeho tým na Úřadu vlády. Co se týče konopí, měla by zásadní reforma stát na třech pilířích: I. Povolení samopěstování, sklízení, zpracování a držení určitého množství pro osobní potřebu; II. Vznik regulovaného trhu s licencovanými pěstiteli a prodejnami a III. Povolení konopných společenských klubů jako neziskových organizací se zaměřením na prevenci a snižování rizik (principy harm reduction).
O konečné podobě konopného zákona rozhodnou samozřejmě poslanci a senátoři, ale každý z nás je může kontaktovat a sdělit jim svůj názor.
Po pěti měsících práce expertní skupiny, kterou sestavil Vobořil a pod kterou ještě působilo celkem pět expertních podskupin, by měl nyní být připraven takzvaný věcný návrh, který je nutné přepracovat to takzvaného paragrafového znění. To následně musí projít parlamentním „kolečkem“, tedy připomínkováním ve výborech, čtením na plénu, a nakonec samotným hlasováním jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu.
Je proto klidně možné, že předložené paragrafové znění bude do samotného hlasování ještě výrazně upraveno samotnými zákonodárci. Přesto se pokusíme stručně popsat, jak by to mělo vypadat, pokud projde návrh v podobě doporučené expertními skupinami a podporované národním protidrogovým koordinátorem.
Tři konopné pilíře nebo?
Co se zdá být v podstatě jisté, je povolení takzvaného samopěstování. To převedeno do češtiny znamená, že dospělá (a nejspíše bezúhonná) osoba si bude moci vypěstovat určité množství rostlin (hovoří se o pěti, ale zástupci policie by dle našich zdrojů z jednání chtěli raději o něco méně). Ty bude možné následně sklidit, usušit a přechovávat pak doma pro osobní potřebu něco kolem jednoho kilogramu sušiny (přesné množství bude bezpochyby předmětem ostrých debat).
Takové konopí by mělo být vždy zabezpečeno před dětmi (ačkoli u mnohem nebezpečnějšího alkoholu to zákon nevyžaduje) a není také jisté, zda bude povoleno iks rostlin na osobu, nebo na celou domácnost. Taktéž bude nutné se kdesi registrovat a zaplatit licenční poplatek.
Zástupci policie dokonce chtějí, aby pěstitel musel oznamovat přesné místo pěstování a přibližné datum sklizně a odhadovaný výnos. To jsou samozřejmě nesmyslné požadavky, ale vysvětlujte si to představitelům silových složek. Každopádně tento pilíř se zdá míti nejpevnější základy.
Druhý pilíř představuje regulovaný trh, nicméně ten nedávno vypadl z německého legalizačního návrhu a lze očekávat, že se proti němu zvedne vlna odporu nejen v opozici, ale i uvnitř vládní koalice (na hranici s jistotou se dá tvrdit, že proti budou lidovci, a možná i někteří zástupci TOP 09 i ODS). Pokud nakonec nějaká verze projde, obáváme se, že bude přeregulovaná podobně jako třeba v Kalifornii, kde vysoká daňová zátěž, zákaz reklamy a další administrativní bariéry (například možnost jednotlivých měst zakázat prodejny svém území) regulovaný trh zadusily a ten se nyní v podstatě hroutí, protože nedokáže konkurovat trhu černému. Není to hezký pohled – legální pěstitelé a prodejci tam krachují a řada z nich se vrací zklamaně na černý trh.
Sázka na kluby
Třetí pilíř představují konopné kluby, které byly donedávna považovány za nejkontroverznější část celého návrhu, ale vzhledem k tomu, že s jejich existencí se počítá poněkud překvapivě i v novém německém návrhu, jejich šance rapidně stouply i u nás, když použijeme sázkařskou terminologii. Nicméně pohled na to, jak by měly takové kluby fungovat, se výrazně liší i mezi samotnými proponenty této varianty, nemluvě o názorech konzervativní části společnosti.
Návrh na ukončení konopné prohibice je součástí širšího „akčního plánu“ boje proti závislostem do roku 2025.
Představa, že se třeba 100 nebo 200 uživatelů konopí spojí a budou na neziskové bázi provozovat velkou pěstírnu, která by měla pokrýt jejich veškerou spotřebu, a k tomu budou v prostorech klubu mít možnost konopí užívat, přivede na pokraj infarktu nejednoho křesťanského demokrata nebo zapáleného protikonopného policistu či celníka.
Přitom pokud se systém klubů správně nastaví, může mít pro společnost velký přínos v podobě zmiňovaného přístupu harm reduction neboli snižování rizik. Problémem ale je, že jde o obrovsky komplexní záležitost, která vyžaduje precizní přípravu a vytvoření řady pravidel, aby se z tohoto pilíře nestal divoký západ nekontrolovatelné produkce směřující na černý trh a silný argument pro odpůrce jakékoli liberalizace protikonopných zákonů.
Jak může obyčejný člověk pomoct?
O konečné podobě konopného zákona rozhodnou samozřejmě poslanci a senátoři, ale každý z nás může tyto lidi v průběhu letošního roku oslovit, napsat jim dopis nebo email, a dát jim najevo, že ukončení prohibice konopí je správným krokem, který podporujete. Každý politik je v hloubi duše tak trochu populista, a když uvidí, že regulaci konopí podporuje hodně lidí, nebude se bát návrh podpořit svým hlasem.
Kromě toho můžete chodit na různé konopné akce, konference, veletrhy a debaty, kterých se letos v Česku odehraje požehnaně. Zkrátka a dobře nebojte se o konopí mluvit, psát a dávat lidem okolo vás najevo, že je na čase přestat trestat naše spoluobčany za to, že chtějí užívat jednu (ne)obyčejnou bylinku – ať už k péči o své zdraví nebo rekreaci na úrovni alkoholu.
